Cesta do hlubin voličovy duše

Slavíme třicet let svobody a rozpaků českého voliče při výběru zákonodárců. První svobodné volby, které si volič jaksepatří užil, byly ještě jednoduché. Na jedné straně zdiskreditovaní komunisté na druhé „lid spojený pravdou a láskou“ v Občanském fóru (OF). Bylo jasné, že tato selanka nebude mít dlouhý život, v rámci OF muselo zákonitě dojít k diverzifikaci názorů a k vyprofilování politiků, soupeřících o přízeň voliče a hlavně o moc. A teď se v tom nebohý voliči vyznej. Čtyřicet let komunismu devalvovalo účast občana na domácí politice na povinnou výzdobu oken při výročích komunistických převratů u nás a v Rusku a při „slavných májových dnech“.Dvě cesty.jpg Po zbytek roku byl občan raději zticha ve své domácí ulitě. K tzv. volbám musel, protože neúčast znamenala nepříjemnosti, ale „naštěstí“ se nevolilo, jen se vhazovalo. Volební úspěchy pravicových stran (ODS, ODA) na začátku devadesátých let minulého století paradoxně zapříčinila předlistopadová komunistická propaganda, která pravici v politice prezentovala jako něco absolutně nepřijatelného a zavrženíhodného. Volič se najednou mohl přesvědčit, co je na tom pravdy. Témata, která pravice přinášela, zněla sympaticky. Navrácení komunisty ukradeného majetku, náprava křivd, privatizace, hospodářská prosperita, svoboda jednotlivce. Volební výsledek ODS ve dvaadevadesátém byl impozantní a tato strana už jej nikdy nezopakovala.

Přeměna společnosti přinesla mnohá úskalí, která samozřejmě musela mít vliv na život běžného voliče a jeho úvahy, komu dát ve volbách hlas. Levicová opozice slíbila nápravu a volby vyhrála. Nikoli jednoznačně. To byl počátek společného znaku výsledku všech dalších voleb. Patová situace, obtížné sestavení vlády, závislé na pár přeběhlících. Tato situace trvala až do zrození nového občanského fóra. Tentokrát už ne pravda a láska, ale vidina peněz a koblihy sjednotily lid pod vlajkou ANO. Velký spasitel špatnou češtinou slíbil potření korupce, že bude makat a že bude líp. Konkrétně neřekl nic. Ukázalo se, že to byla geniální volební kampaň, ostatní strany sveřepě přesvědčovaly notně prořídlé řady svých voličů o vhodnosti svého politického programu, zatímco ANO nenutilo k přemýšlení a donekonečna omílalo, že bude líp. Česko ve vlajce.jpgPři svém vládnutí se ANO nerozpakuje přivlastnit si jakoukoli oblast politiky svých protivníků, když se to hodí, protože vlastní politiku nemá, když nepočítáme silně kontroverzní elektronickou evidenci tržeb. Ač se to nezdá, poslední vláda ANO je nejstabilnější za poslední roky, neboť opozice na složení vlády nemá a do předčasných voleb se patrně nikomu nechce. Až nastane ten čas, vše bude mít v rukou český volič. Otázkou je, jaká bude nabídka. Pokud bude mít pocit, že pravicové strany mají jasný, srozumitelný a viditelný potenciál povolební vládní spolupráce, mají šanci jeho hlas získat, bez ohledu na to, zda půjdou do voleb společně či samostatně. Důležitá jsou povolební vyjednávání. Pokud bude mít volič dojem, že se strany nebudou schopny domluvit, hlas získá ANO.